Po dlouhé době nějaké novinky :)

Moc se omlouvám, že aktualizuju až po čtrnácti dnech, tak se to teď pokusím napravit :). Původně jsem chtěla už včera, ale vypadl nám kvůli bouřce proud, takže jsem to nechala až na dnešek. No a co se u nás v minulých čtrnácti dnech dělo? Moc toho není, ono se přes den v těch tropických vedrech ani moc dělat nedá, takže odpoledne většinou trávíme s Chesterem v bazéně a navečer jdem na prochajdu a vždycky si vyhradíme aspoň hodinku na cvičení. Chtěli bychom totiž jít na podzim na nějaké zkoušky, pravděpodobně BH, no ale to se ještě uvidí :). Nafotila jsem nějaké fotky z blbnutí na poli, najdete je jako vždy na rajčeti :)
 

V úterý oslavila Míša svoje páté narozeniny, což je podle mě na morče super věk :), takže tímto jí ještě jednou naše celá smečka gratuluje :).
 

Za těch čtrnáct dní co máme koťata doma jsme zažili už hodně akcí, jako například sundávání mňoukajícího kotěte z borovice, která je vyšší jak náš barák :-D. Teď už naštěstí umí oba dva slézt ze stromu dolů. Jsou čím dál víc akční, když uvidí jak se něco hýbe, tak to musí jít hned zkontrolovat a být u všeho první. Nejlepší podívaná je na jejich neustálé souboje a bitky. Jeden bez druhého neudělají ani krok. Když se nevidí dýl jak půl minuty, tak spustí srdceryvný nářek - je z nich prostě správná dvojka. 
Už se nebojí tolik psů a Betyny a Fíka si vůbec nevšímají, jen mají trochu respekt z Chestera. Když už jsme u toho, tak jsem jim vytvořila na stránkách jejich vlastní profily. Bártův profil najdete zde a Safiřin tady. Přidala jsem taky fotky, je to takový mix :). Mám natočených spoustu videí, ale nejdřív je musím sestříhat, což se mi momentálně nechce, protože jich je fakt hodně :-P.

Ve středu jsme jeli k veterináři s Betynou a koťatama. Bárta a Safiru jsme jeli jen odčervit, očkovat se budou až ve třech měsících. Odčervovací pasta se jim vůbec nelíbila, hlavně Safiře - ona je totiž tak trochu hysterka :-D. S Betynou jsme šli na kontrolu s očima, kde léčíme zánět už od prosince. Měla v očích totiž tři záněty. Většiny jsme se zbavili, ale pořád tam ještě jeden má, takže po vyzkoušení sedmi antibiotik nám dal veterinář "mastičku poslední naděje", která by měla zabrat. Nechával ji jako poslední možnost, protože je dost drahá, tak doufám, že zabere. 
Zrovna jsme se s ním domluvili na další den na očkování králíků, takže ve čtvrtek ráno k nám přijel a všechny naočkoval. Kupodivu jsem nebyla ani moc poškrábaná :-D. Při té příležitosti jsem nechala zkontrolovat Chesterovi uši, protože se mi zdálo, že mu začíná zase zánět. Naštěstí žádný zánět nemá a taky jsem konečně zjistila proč má na ocase to vykousaný místo. Má tam totiž malej exém, takže se to místo musí umývat hypermanganem a zakapávat alfadinem. Veterinář říkal, že bych mu to místo měla obstříhat, aby tam neměl chlupy, ale teď to udělat nemůžu, protože jedem v srpnu a v září na výstavu a to by vypadalo fakt blbě....

V neděli 26. července u nás byli holky z Lulče na prochajdě. Holky přijely po jedné hodině odpoledne. Laurinka si mezitím než jsem si nachystala věci prorazila díru k Lízině a Chloupkovi do králíkárny a pořádně je vylekala. Naštěstí se nikomu nic nestalo akorát pletivo to nepřežilo :-D. Cestou na procházku jsme se museli zastavit pro hlavního aktéra procházky - Chestera (taťka si ho totiž každej den bere k babičce, když tam jde na návštěvu). 
Samozřejmě, že i tato procházka se neobešla bez hrabání myší na poli. Oba do toho byli tak zažraní, že jsme je nemohly odvolat :-P. V lese si našla Laura parádní bahnitou kaluž ve které se jako obvykle hezky vyválela :-D a Chester jak to uviděl jí musel hned napodobit. Tak jen doufám, že si tento zlozvyk neoblíbí tolik jako Laura :-P. 
U Jalováku bylo jako vždy nádherně. Pesani si zaaportovali a pořádně se vyrochnili ve vodě. Nebyli jsme jediní, kdo tam byl s pesanama. Cvičili tam páníci se třema goldenama aporty dummyho z vody a zanedlouho po nich přišli myslivci s dvěma pointry, velššpringršpanělem, irským setrem a německým krátkosrstým ohařem cvičit aport kačenky z vody. No abych řekla pravdu, tak moc chuťoví do práce a přinášení nebyli. Spíš se jim nechtělo do vody, pobíhali okolo břehu a jejich vůdci na ně museli několikrát zařvat, aby vůbec do vody vlezli a kačenku donesli. Když jsme šli okolo nich tak jsem měla co dělat abych Chestera udržela, protože zaprvé viděl do vody padat aport a za druhé vůdce toho psa pořád křičel přines a kdo Chesiho zná, tak ví že je do aportů uplnej magor :-D. 
Na zpáteční cestě pesani pěkně oschli a my jsme si s Milčou jako obvykle vykládali o výmarech, loveckých zkouškách a plánovaly jsme kam budem šedivce chodit cvičit :). 
Fotky z procházky najdete jako obvykle na rajčeti a fotky do Milči a Laury u holek na webu.