Prochajda Laura a Chester - Luleč
Dneska mě hodili páníci do auta a někam se jelo. Nechtěli mi prozradit kam, tak jsem byl hooodně zvědavej. Nakonec jsme zastavili v Lulči u Laurinčinýho domu (www.goldenka-laura.webnode.cz) - páni já měl takovou radost, že ji vidím.
Hned jsme se vypravili do lesa na tří hodinouvou prochajdu. Byla to fakt paráda. Nejdřív jsme šli ke kostelu svatého Martina, tam jsme s Lauris hrabali myšičky a Lauris dokonce vyhrabala myší hnízdo, naštěstí ho nechala na pokoji. Pak jsme se vydali lesem k Pístovickému vysílači, cestou jsme zjišťovali nové pachy a zkoumali okolí. Pak si se mnou dokonce Lauris chvíli hrála a z toho jsem byl celkem paf, protože si nikdy moc hrát nechtěla. Pak panička vytáhla z baťohu můj uzel na přetahování. Samozřejmě, že Lauris neodolala a začali jsme se přetahovat jak diví. Pak si najdenou Lauris sedla a začala si lízat packu - měla v ní zapíchnutý trny, tak jí je Milča musela vydělat a Lauris mohla lítat zase jako střela.
Dál v lese mě panička hodila klacek a zase jsme se s Lauris začali přetahovat, paničky se nám strašně smáli, že u toho vypadáme jak dva šílenci. Laurinka jako obvykle vymetla všechny kaluže co byly v dosahu, ale já jsem si jich nevšímal, protože jsem čistotný pejsek ne?
Pak jsme šli na Hartůvku a tam jsme potkali Laurinčinýho kámoše ridgebacka Behiška. Pánička myslela, že po něm vyjedu a budu se s ním chtít rvát, protože nemám rád pejsky od té doby co mě dva napadli... No očuchali jsme se a bylo to v poho, ani jsem na něho nezavrčel a moc jsem si ho nevšímal - pánička měla ze mě vélikou radost. Příště půjdem na prochajdu i s Behiškem, tak se moc těším.
No když jsme byli na Hartlůvce, tak jsem chtěl jít do vodičky, ale panička mě to nedovolila, že prej nebudu dělat v autě bordel a ještě bych se prej nachladil... No chápete to? Vždyť mě studená voda nevadí, já nejsem tak choulostivej jak dvounožci...
Na zpáteční cestě jsem s Lauris zaběhl do zatáčky, takže na mě panička neviděla.. No a tam jsme narazili na psa bígla. Já jsem ho šel očuchat a on na mě začal strašně vrčet - panička jak to uviděla, tak málem padla do mdlob, protože si myslela, že po něm skočim, ale já jsem jako poslušný pejsek za ní přišel, když na mě zavolala a nechal se připnout na vodítko.
Panička se mnou byla dneska děsně spokojená, že jsem tak hezky poslouchal. A já jsem byl spokojenej, že jsme si udělali takovou hezkou prochajdu. Už se těšíme na další.
Omluvte kvalitu některých fotek, nebylo moc dobrý počasí na focení, samá mlha a vlhko... No a paničky taky moc nefotily, protože probíraly naše nové spolubydlící, výmara a maďarku. Celkem se o ně bojím, aby jim z toho už fakt nehráblo, protože se nebaví o ničem jiným jak o výstavách a výcviku :D...
Na fotečky se můžete podívat zde a na video tady. Mrkněte se taky k Lauris a Milči na web mají tam hezké fotky
